Viktor Šik | viktor.sik.name

článek

Živá partitura Tomáše Dvořáka

Většina hudební děl je zpravidla spojena s nějakým živým představením. Pokud chápeme nahrávku jako prvotní článek hudebního díla, pak takovéto představení nabývá význam jakési nadhodnoty, kdy záznam jakoby obohacuje o nové prvky. Je to již pouhý fakt samotného živého vystoupení hudebníků, které je samo o sobě pro diváka-posluchače zážitek, ale také nové postupy a maličké odlišnosti, jenž podtrhují dojem autentičnosti. Dnes je naprosto běžné, aby živá představení obohacovaly také moderní technologie a počítače. V tomto směru mohou nová média přinést hudbě interpretované při vystoupení nový rozměr co se týká atraktivnosti pro publikum, ale také nové možnosti pro samotné tvůrce.

Směrem experimentování se vydal také Tomáš Dvořák, který pod uměleckým pseudonymem Floex patří mezi talentované české hudebníky, využívající kombinace živých nástrojů a elektronické hudby. Ve svém novém projektu Živá partitura se však pustil za hranice tradiční hudební nahrávky a rozhodl se pro živé vystoupení. V něm je ale velmi nestále usazen onen pevný článek počátečního hudebního díla. Jeho Živá partitura je totiž představením především interpretačním, v němž se po nějakém čase výchozí hudební prvek obměňuje. Interpretace, či spíše reinterpretace, se tak stává jedním z ústředních motivů představení.

V této práci se tedy budeme zabývat tvorbou Tomáše Dvořáka, která je spojena s uměním nových médií, sound-artem, ale zejména představením Živá partitura. V první části se ve stručnosti podíváme, jaké projekty má Tomáš Dvořák již připsány na svém kontě, jelikož tyto díla sehrávají poměrně důležitou roli v cestě za Živou partiturou (kapitola 2.1). Poté se již plně zaměříme na samotnou Živou partituru (kapitola 3). Pokusím se ji čtenáři přiblížit z takového hlediska, aby si sám dokázal udělat představu o jejím průběhu. Na některých místech se však také pozastavím nad specifiky konkrétních prvků, u nichž se pokusím popsat jejich fungování. Detailní charakteristiku si zajisté zaslouží také jednotlivé části a jejich vazby na interpretovaná díla a její autory.

Jakmile bude Živá partitura dostatečně uvedena, podívám se na souvislosti s jinými projekty a uměleckými díly, které se svými vlastnostmi nebo podstatou staly inspirací pro Tomáše Dvořáka nebo mají některé společné charakteristické prvky (kapitola 4). V tomto ohledu půjde konkrétně o dílo německého umělce nových médií a taktéž hudebníka, Carstena Nicolaie, s nímž lze Tomáše Dvořáka směle porovnávat. Zapátráme také hlouběji v minulosti, kde nám práce Milana Grygara pomůže osvětlit některé praktiky, které tento výtvarník a umělec v českém prostředí praktikoval již od šedesátých let minulého století.

Ve výsledku pak půjde o to, představit Tomáše Dvořáka skrze jeho poslední projekt, který můžeme zařadit mezi umění nových médií. Jelikož Živá partitura je úzce spojena se zvukem, budeme se pohybovat také v rovině sound-artu a k němu patřících termínech. Taktéž se zaměříme na hudební složku, ve které představíme autory, jejichž díla si Tomáš Dvořák vybírá po svoje reinterpretace. Kontexty k tvorbě ostatních novomediálních umělců, na které Živá partitura přímo i nepřímo navazuje, budou představovat spíše pokus o nalezení spojitostí mezi díly navzájem a hledání některých společných a charakteristických bodů.

Vycházím přitom z velmi komplexní dokumentace projektu, kterou vypracoval sám Tomáš Dvořák. Tu lze nalézt na jeho internetových stránkách jednak v textové podobě, která byla použita k obhajobě diplomové práce na AVU a jednak ve formě krátkých audiovizuálních záznamů, majících zprostředkovat autentický zážitek pro diváky, kteří neměli tolik štěstí navštívit představení. Protože Živá partitura měla svoji premiéru již v roce 2006 a Tomáš Dvořák ji se svými kolegy a s jistými obměnami provozuje dodnes, objevily se v řadě periodik, internetových portálů, ale i na osobních stránkách mnohé reportáže a analýzy, ze kterých lze vyčíst aktuální diskurz o díle Tomáše Dvořáka. O tom, že Tomáš Dvořák je tématem aktuálním, svědčí také akademické práce zabývající se touto problematikou.

V tomto směru považuji za přínosnou práci Mikuláše Novotného, absolventa Filozofické fakulty, nazvanou Mezi zvukem a obrazem [Novotný, 2007], kontextualizující dílo Tomáše Dvořáka v prostoru českého umění nových médií. Moje práce se potom ve vztahu k této studii chce ještě hlouběji zaměřit na samotnou Živou partituru a prozkoumat ji jako vyzrálé, svébytné a bezesporu také významné dílo českého sound-artu.

  1. Úvod
    1. Představení
    2. Linie vzniku
    3. Reinterpretace
  2. Struktura
    1. Koncept (tři části)
    2. Typy objektů
  3. Živá partitura jako instalace
    1. Princip partitury (Milan Grygar)
    2. Princip náhody (Carsten Nicolai)
  4. Závěr
  5. Literatura
  6. Prameny

Celý článek ke stažení ve formátu PDF

Článek napsaný 30. 5. 2008 byl původně určen jako výstup z kurzu FF:IM016 Proseminář IM II vedený Mgr. Martinem Flašarem.

Článek byl publikován 23. October 2008, 12.42
v kategorii Nová média.

 

Komentář

rel="nofollow"
Textile Help
flicks
o mně

Viktor Šik, *1984, Brno

Absolvent filmové vědy a teorie interaktivních médií na Masarykově univerzitě v Brně. Od roku 2006 se profesionálně zabývá vývojem webových aplikací.

moje profily

kontakt

E-mail / GTalk:

přátelé
používám
Ubuntu
http://ubuntu.sik.name