Viktor Šik | viktor.sik.name

článek

The Language of New Media

V diskurzu nových médií zapadá tato asi nejznámější Manovichova kniha do konceptu rané kyberkultury, kterou je třeba odlišit od kyberkultury současné. Ranou kyberkulturu reprezentuje soubor inovátorských subkultur, rozvíjejíchcích se od 60. do počátku 90. let 20. století, ale také soubor kulturních a symbolických praktik spojených s novými technologiemi.1 Je tedy třeba brát v potaz, že knihu nelze chápat jako aktuální reflexi současných trendů nových médií, přestože se jedná o studii, kterou při výzkumu v této oblasti nelze pominout.

Lev Manovich je umělec a teoretik v oblasti nových médií, působí jako profesor na University of California v San Diegu. Je spoluautorem antologie Tekstura: Russian Essays on Visual Culture (Chicago University Press, 1993) a autorem řady významných článků jako například New Media from Borges to HTML (2001). V současné době pracuje na své nové knize Info-Aesthetics, která zkoumá současnou kulturu v kontextu estetiky založené na počítačových technologiích, jinak označovanou také jako informační společnost.

Manovichův přístup k novým médiím vede přes film. Hned v prologu knihy využívá sovětského avantgardního dokumentu Muž s kinoaparátem (1929) Dzigy Vertova, na kterém na několika filmových políčcích symbolizuje principy nových médií tak, jak je lze najít v příslušných kapitolách knihy. Je to velmi zajímavý způsob, jak najít paralely mezi přes sto let starým uměním a jiným uměním, jehož vývoj se nyní nachází zhruba v období, kdy vznikal právě tento významný snímek. Film je tedy klíčovým a zároveň srovnávacím pojmem pro Manovichův pohled na nová média. Také film byl na konci devatenáctého století novým médiem, které proměňovalo lidské poznání a dávalo nejen možnost zachytit realitu, ale i novou diváckou zkušenost s ní zacházet. Kamera v rukou prvních filmových tvůrců umožňovala utvářet nový komunikační systém. Interface počítačových programů má podle Manoviche podobnou genezi avšak s tím, že přidává vlastnost interaktivity, která filmům chybí. Teorie a historie filmu slouží jako klíčový koncept, skrze který jsou nová média nahlížena.

Manovich v jedné z úvodních kapitol s lítostí konstatuje, že by si přál, aby v letech zrodu kinematografu vznikla nějaká zásadní studie, založená na rozhovorech, zprávách o vyprávěcích postupech, scénografii, o proměnách vnímání společnosti v reakci na jazyk tohoto nového média tak, jak koexistovalo společně s jinými formami tehdejší populární zábavy. Tento požadavek vyslovuje i v souvislosti současných nových médií. Problém je velmi podobný tomu filmovému, což se však Manovich pokouší na následujících stránkách napravit.

Manovich analyzuje jazyk nových médií tím, že jej staví vedle moderní vizuální a mediální kultury. Jakým způsobem jsou nová média závislá na starších kulturních formách a jazycích a kde jsou tato spojení přerušena? Co je jedinečného na tom, jak objekty nových médií utváří iluzi reality, jak oslovuje příjemce a reprezentuje místo a čas? Jakým způsobem klasické techniky starých médií, jako jsou rámování, úhel pohledu nebo montáž, fungují v nových médiích? Ke hledání odpovědí na tyto, ale i mnohé další otázky, vstupuje Manovich do prostoru webových sítí, virtuálních světů, virtuálních realit, multimédií, počítačových her, interaktivních instalací, počítačových animací nebo digitálního videa. Přesto se snaží svému čtenáři přiblížit v tom, jaké příklady mu nabízí. Autor v textu analyzuje mnoho klíčových objektů nových médií, počínaje americkými komerčními klasikami typu Jurský Park, Titanic, Doom nebo Tomb Raider přes uznávané teoretiky jako Jeffrey Shaw, Olga Lialina nebo David Bordwell až k mezinárodním uměleckým skupinám ART+COM či antirom.

The Language of New Media je o zkoumání počítačových technologií, které formují vnímání dnešního světa, o fascinaci počítači, které zasahují do způsobu komunikace a činnosti lidí a nutnosti jejich reflexe. Rozhraní (GUI = Graphical User Interface) se tak stává klíčovým prvkem pro nahlížení do této oblasti. Centrální „U“ jako „ty“ (you), ale také jako všudypřítomný „uživatel“. Rozhraním pro uživatele je počítač, pro diváka je to filmové plátno. A proto je zde film pro svoji nápadně podobnou metodologii brán jako vzorec pro výzkum nových médií. The Language of New Media je nesrovnatelně bohatší než například v této oblasti často zmiňovaná Kyberkultura Pierra Lévyho. Je to jednak díky jedinečnému přístupu k tématu skrze kinematografii, ale obzvláště kvůli svém střízlivějšímu pohledu na nová média. Slovy Seana Cubitta: „Lev Manovich nám dal knihu, na kterou jsme dlouho čekali. Nyní můžeme diskutovat na vlastním území.“

Manovich, Lev: The Language of New Media, MIT Press, Cambridge Mass, USA, 2001.

Článek napsaný 27. 12. 2007 byl původně určen jako výstup z kurzu FF:US_42 Úvod do uměnovědných studií


  1. in Macek, J. 2004. “Koncept rané kyberkultury.” Média a realita, ed. by Binková, P. – Volek, J. Brno: Masarykova univerzita.

Článek byl publikován 23. October 2008, 1.40
v kategorii Nová média.

 

Komentář

rel="nofollow"
Textile Help
flicks
o mně

Viktor Šik, *1984, Brno

Absolvent filmové vědy a teorie interaktivních médií na Masarykově univerzitě v Brně. Od roku 2006 se profesionálně zabývá vývojem webových aplikací.

moje profily

kontakt

E-mail / GTalk:

přátelé
používám
Ubuntu
http://ubuntu.sik.name