Viktor Šik | viktor.sik.name

článek

Jurský park - rodinný dobrodružný film

Na úvod bych chtěl analyzovaný film Jurský Park (Jurassic Park, 1993) zařadit do příslušného časoprostorového kontextu, poté se chci věnovat otázkám o produkci a marketingu filmu a pochopitelně, vycházeje z textu a přednášek Petera Krämera, se pokusím o textuální analýzu, která by měla mít za úkol potvrzení této teorie o sociokulturním působení hollywoodského filmu.

*

Peter Krämer ve vztahu k Hollywoodu hovoří o třech obdobích rodinného filmu, tedy filmu, který je určený širokému spektru diváků a to především mladým rodinám s dětmi, které kino navštěvují zejména jako víkendovou atrakci.
V prvním období mezi lety 1949–1966 rozlišuje Krämer tři důležité žánry, jejichž témata se vázala většinou k Evropě. Patří sem historická epika, která měla mnoho společných rysů s kostýmním dramatem, muzikál vycházející především z Broadwaye (Za zvuků hudby / The Sound of Music, 1965) a takzvaný mezinárodní dobrodružný film, který se vztahuje ke snímkům jako James Bond (Goldfinger, 1964).

Pro následující období nového Hollywoodu (1967–1976) stejně tak jako pro to předchozí platí, že filmy vycházejí z literárních předloh, ale již nejsou situovány do Evropy, ale zpátky do Severní Ameriky. Krämer uvádí několik příkladů, mezi nimiž se kromě Čelistí (The Jaws, 1975) nebo Vymítače ďábla (The Exorcist, 1973) vyskytuje také Kmotr (The Godfather, 1972), který byl v roce 1975 nejprodávanější americkou knihou.

Třetím obdobím, kerým se Krämer zabývá a do kterého spadá i analyzovaný Jurský park, je datováno od roku 1977 do roku 1997. Charakteristickým rysem pro tyto filmy je spiritualita, i když ne příliš silná, přesto hraje svoji roli minimálně v podtextu. Ve Hvězdných válkách (Star Wars, 1977) je víra reprezentována Sílou Jediů, v Poslední křížové výpravě (Indiana Jones and the Last Crusade, 1989) Indiana Jones hledá Svatý Grál. Kinematografie se dále soustředí na současná témata zasazená do Severní Ameriky, ale velmi často se může jednat o jakousi alternativní současnost nebo dokonce i paralelní vesmír. Pro tyto filmy dále platí, že přitahují nějakým vizuálním spektáklem (například postava E.T.), cílová divácká skupina je mnohem širší než dříve (na filmy přichází i diváci, kteří chodí do kina jen výjimečně), právě kvůli této exkluzivitě. Základním rysem ovšem je, že je zde zastoupena láska a rodina, která celý příběh spojuje dohromady a je jakýmsi základním pilířem. Hraje zde roli i fakt, že taková rodina může být neúplná, čímž právě upevňuje pozici mezilidských vztahů, a to nejen mezi lidmi stejného věku, ale i mezigeneračně. Tento typ filmů nazývá Peter Krämer rodinnými dobrodružnými filmy (family adventure movie).

*

Rodinný dobrodružný film však podle Krämera funguje i jako určitý druh terapie. (srov. Krämer, 1998, s. 294) Tím, že jde celá rodina do kina na film, udržuje rodinný status a to nejen samotným faktem, že je rodina pohromadě, ale i prostřednictvím filmu, kde sleduje příběh jiné rodiny. Dnes již takto nefungují pouze čistě rodinné filmy, ale také žánry určené pro nejmladší diváky, kteří jdou do kina velmi pravděpodobně v doprovodu svých rodičů. Můžeme si proto všimnout, že takové filmy neoslovují pouze děti, ale mají co nabídnout právě i dospělým. Krämer mluví o tom, že se takovýmto způsobem dospělý divák proměňuje do role dítěte, také v závislosti na vlastních vzpomínkách z dětství. Nejčastěji se pak jedná o otce a syny, kterým, jak je patrné například z žebříčku nejúspěšnějších filmů za toto období, je věnováno v rámci rodinných dobrodružných filmů největšího prostoru. (srov. Krämer, 1998, s. 295) Častým prvkem je také problematika rozdělené nebo neúplné rodiny, která má tendence se ve filmu obnovovat. Příběhy o neúplné rodině sice nabízejí jakási smířlivá řešení, ale na druhou stranu nedávají divákovi příliš velké šance, že se v jejich reálném životě díky filmu může něco změnit. Tím, jak se tento problém dotýká určité skupiny diváků, zastupuje film roli jakéhosi sociálního činitele, který napomáhá k vnitřní komunikaci v rámci rodiny. Podívejme se nyní, jak tento model funguje v Jurském parku.

Nejprve se zaměřme na ústřední postavy filmu. Domnívám se, že i přes to, že nikde v celém filmu není řečeno nic o rodině, tvoří postavy jakousi virtuální rodinu. John Hammond zde připomíná Walta Disneyho, stvořitele populární dětské postavičky Mickey Mouse a provozovatele Diseyho zábavního parku, tedy hodného dědečka, kterého mají všechny děti rády. Alex a Tim jsou jeho filmovými vnoučaty, ale postrádáme zde rodiče. Ti jsou zastoupeni doktorem Grantem a Sattlerovou. Přestože Sattlerová se příliš jako typická matka ve filmu nechová, Grant otce přímo zosobňuje. A konečně doktor Malcolm zastupuje roli strýčka, i když také ne zrovna moc viditelného. Určité rysy tu ale vidět jsou a bezpochyby hrají důležitou roli.

Vraťme se ještě k postavě Alana Granta. Jeho zpočátku odmítavý postoj k dětem je v průběhu jejich boje o přežití po útoku dinosaura pomalu přetvořen. Jestliže se v úvodu filmu bál dětí snad i dotknout, ve finále filmu je již bez problému zachraňuje před spáry velociraptorů a v závěrečné scéně ve vrtulníku je dokonce spokojeně objímá. Nelze si nevšimnout ani toho, jak nápadně doktor Grant připomíná postavu Indiana Jonese. Je to jeho styl oblékání, chování, samostatnost, řešení krizových situací (svázání špatných konců bezpečnostních pásů) a zejména odstup od citových projevů tolik typických právě u Indyho.

Fenomén zábavního parku zde má také svoje bezpochybné zastoupení. Park jako místo, kam se o víkendu nebo během prázdnin společně vypravuje celá rodina, aby zde strávila celý den obklopena zábavními atrakcemi, mluví pro žánr rodinného filmu samo za sebe. Jako atrakce v Jurském parku však nepůsobí horské dráhy a kolotoče, nýbrž dinosauři, kteří jsou i tak ve velké oblibě malých dětí, předmětem jejich zájmu a jejich snů. V Jurském parku se však dětský sen mění v noční můru, kterou způsobí výpadek proudu a nekontrolovaný pohyb nebezpečných dravých praještěrů.

Na tento fakt ovšem upozorňuje film již v několika úvodních scénách. Vzpomeňme Alana Granta, kterak na vykopávkách kdesi v Montaně straší mohutným drápem malého chlapce, který projevil pochybnosti nad domněnkou, že se dinosauři vyvinuli z ptáků. Není to ale jen výstraha pro chlapce, ale především pro diváka–rodiče, že jejich děti budou svědky násilí. (srov. Krämer, 1998, s. 303) Není se ale zase tak čeho bát, jelikož film je opatřen známkou PG-13 (Parents strongly cautioned) a nejedná se ani o hororový žánr, jak by se mohlo z některých scén zdát. New York Times dokonce označil film za „_Spielbergův neobyčejně úspěšný dobrodružný sci-fi thriller_“. (in Maslin, 1993)

Rodina je úzce spjata také s mateřstvím. I to je v Jurském parku zastoupeno. Určitou roli matky zde hraje John Hammond, který tvrdí, že byl u narození každého ještěřího mláděte, které je na ostrově. A právě znovuzrození dávno vyhynulých dinosaurů je prvkem mateřství, které charakterizuje osobu matky.

Podívejme se ještě krátce na otázku produkce a marketingu, který se k filmu váže. Jurský park je s necelými 360 miliony dolarů domácího zisku druhým nejúspěšnějším Spielbergovým filmem a jedenáctým nejúspěšnějším filmem v Severní Americe vůbec. Většinu filmů, která se umístila v žebříčku nad i několik pozic pod Jurským parkem, můžeme obdobně označit jako rodinný dobrodružný film, čímž tento žánr podtrhuje svoji dominanci na filmovém trhu. Vyplývá z toho, že film jako rodinná forma zábavy si udržuje od zmíněného roku 1977 stále stejnou pozici.

Co se týká propagace Jurského parku, uvedu zcela na závěr jeden zajímavý fakt, který se mi podařilo zjistit. Trailer k filmu ve voiceover komentáři hned několikrát zmiňuje slovo „dobrodružství“, a to ne jen tak ledajaké, ale přímo to „_největší dobrodružství všech dob!_“ Z tohoto trendu nevystupuje ani plakát, který kromě loga Jurského parku na černém pozadí opět upozorňuje pouze na „_Dobrodružství, které začalo před 65 miliony let._“ Více zřejmě nebylo třeba o filmu prozrazovat, když i tak úspěšně naplnil očekávání žánru rodinných dobrodružných filmů.


Jurassic Park
USA, 1993

Režie: Steven Spielberg. Scénář: Michael Crichton, David Koepp. Produkce: Kathleen Kennedy, Gerald R. Molen. Kamera: Dean Cundey. Střih: Michael Kahn. Hudba: John Williams.
Hrají: Sam Neill (Dr. Alan Grant), Laura Dern (Dr. Ellie Sattler), Jeff Goldblum (Dr. Ian Malcolm), Richard Attenborough (John Hammond), Bob Peck (Robert Muldoon), Martin Ferrero (Donald Gennaro), Joseph Mazzello (Tim Murphy), Ariana Richards (Lex Murphy), Samuel L. Jackson (Ray Arnold), B.D. Wong (Henry Wu), Wayne Knight (Dennis Nedry).

Literatura:

KRÄMER, Peter (2005): Big Pictures: Studying Contemporary Hollywood Cinema Through Its Greatest Hits. In FURBY, Jacqueline & RANDELL, Karen (ed.) (2005): Screen Methods: Comparative Readings in Film Studies. Wallflower. London.
KRÄMER, Peter (1998): Would You Take Your Child To See This Film? The Cultural and Social Work of the Family-Adventure Movie. In NEALE, Steve & SMITH, Murray (ed.) (1998): Contemporary Hollywood Cinema. Routledge. London.
MASLIN, Janet (1993): Jurassic Park. N.Y. Times Review. (verifikováno 30. června 2006).

Prameny:

Box Office Mojo
ERC Box Office
International Movie Database
Movie-List
Rotten Tomatoes

Článek napsaný 30. 6. 2006 byl původně určen jako práce ke kurzu The Big Picture: Hollywood Cinema from Star Wars to Titanic (and Beyond) vedený Peterem Krämerem

Článek byl publikován 16. November 2008, 16.19
v kategorii Film.

 

Komentář

  1. Hi, nice posts there thank’s for the interesting information.

    Oleg · 16. September 2009, 15:32 · #

rel="nofollow"
Textile Help
flicks
o mně

Viktor Šik, *1984, Brno

Absolvent filmové vědy a teorie interaktivních médií na Masarykově univerzitě v Brně. Od roku 2006 se profesionálně zabývá vývojem webových aplikací.

moje profily

kontakt

E-mail / GTalk:

přátelé
používám
Ubuntu
http://ubuntu.sik.name